Sama sebe se ptám,  kdy mě vlastně tahle myšlenka chytila tak, že jsem té touze začala hodně věřit a často o ní mluvila a mluvím sama se sebou. Vždycky jsem milovala zvířata, od kočiček a psů až po kralíky. Jako malá holka jsem ovšem kresila jedno zvíře a tím byl kůň. Asi si říkáte, stejně jako já, že není stejné kreslit si ho a mít ho. To je pravda. Až do jedné chvíle, o které vám teď povím. 

Podle nejrůznějších příběhů a faktů, už tomu věřím také. Věřím tomu, že když se sladí srdce a mysl, dokážeme každý z nás vytvořit ve svém životě, co chceme a čemu věříme, že by se mohlo stát. Jednou jsem se přihlásila do kurzu Regresní terapie, který jsem absolvovala. Měla jsem totiž zablokovaný krk, hlas a tak jsem hledala nejrůznější způsoby, i alternativy, abych si nějakým způsobem pomohla. Byl prostě zablokovaný hlas pravdy. A tak při terapii jsem šla do vzpomínek. Ty vzpomínky nebyly z tohoto života. Zjistila jsem, že v minulém životě mě zabil kůň, já se udusila prachem. Každopádně v terapii ten příběh byl hodně děsivý a tedy nikomu nedoporučuji na takový druh terapie asi chodit. Protože pak na odblokování krku a hlasu jsem použila techniky jako jsou meditace a nejrůznější cvičení na práci s hlasem. Můžete tyto techniky absolvovat u mě v kurzu Jak budovat důvěru v lásku. Ono totiž, když zažijete, že vás někdo umlčí v partnerství nebo nějaká autorita a vy si přestanete věřit, tak je to hned, blok jak vyšitý. A opravdu je potřeba pak na sobě pracovat. Chcete mluvit, chcete říkat věci, které chcete, chcete říkat svému milému, že ho milujete. Hlas prostě potřebujeme. Teď zpět ke koním. 

Mě se lbíbí na tom to, že u zvířat můžete být klidně špinavý a nikomu to nevadí. A ta vůně koní po dešti i normálně. Když si k nim přičichnete poznáte už skrze vůni, zda se jedná o koňské miminko nebo dospělého koníka. Miluju všechny jejich povahy. Když jsem na ranč přihla úplně poprvé,  byla jsem vyklepená jako blázen. Ani ne z toho místa, protože příroda, zvířata mi dodávaly klid, cítila jsem se dobře. Vyklepaná jsem přišla z jedné situace, kterou už tady nepotřebujeme rozmazávat, ale  prostě vlivem mnoha lidí moje vnitřní stabilita byla v čudu. 

Nejsou to jen slova, je to způsob pravé lásky. Ve svobodě a důvěře může pravá láska růst. Je to jako, když jezdíte na koni. Cítíte nádhernou svobodu, cítíte divokost, ale abyste mohli dobře jezdit nebo koně vést musíte cítit důvěru oba dva. On ve vás a vy důvěřovat koni. Je to silné pouto, jako když potkáte člověka, se kterým chcete vybudovat partnerství (vztah) - bez svobody a důvěry, nikdy nemůže růst a kvést ani jeden, natož celý vztah.

Jako první jsem zažila nesvobodu. Pořád jsem byla pod dohledem a kontrolou, jestli dělám věci dobře a běda jestli ne. Můj vnitřní svět se začal bouřit. Já jsem nepřišla na svět, abych skončila v tomhle stavu a tak když si něco přejete, splní se to. Potkala jsem báječné lidi a viděla, že i dům se dá stavět v klidu, v legraci, v pohodě. Děkuji za tuhle zkušenost, protože přesně tak jsem si to představovala, že když se něco staví a buduje, může to být přesně v téhle energii.  Bohužel u rekonstrukce prvního domu, jenže tam jsem zažila ustavičný křik, řvaní a nadávky. 

Víděla jsem, že u práce na domě si někdo i zpívá. Nádhera. Víděla jsem tu radost a nadšení ze samotné práce. Dostala jsem dva největší dary pro štěstí, ne jeden, ale dva - jako symbol páru. Pak jsem dostala ukázku toho, že mě vidí, mlčíte, žvýkáte a pozná, že jste naštvaná, že něco zabrnkalo na vaši strunu, jenže když máte zablokovaný krk, nemůžete ani řvát, tak vám v tu chvíli stačí aspoň agresivní žvýkání.