Mezi tátou a dcerou 

Prvním mužem v životě ženy je její otec. Je tak důležité, aby tento vztah zůstal netknutý a pevný. Je jedno, co se odehrálo mezi rodiči, dítě není jejich soudce, ani prostředník pro urovnání jejich vztahu. Ovšem dítě si nechce vybírat, koho má rádo více. Dítě má rádo oba dva. 

Teď víc než, kdy dříve vidím to, jak mi ten táta chyběl v čase dospívání. Když si kde jaký blbec na mě dovoloval, včetně profesora tělocviku. Ta malá holčička nebo i velká potřebuje cítit bezpečí. A že když je jí nedej bůh ubližováno, tak se ten táta za ní postaví. Jenže postavit se do role bezpečného ochránce si stoupá v ten okamžik, kdy ji přijímá se vším všudy, přesně takovou jaká je. 

Můj táta byl super. Obdivovala jsem jeho disciplínu, sílu a vytrvalost. Každou neděli se mnou chodil do kina nebo divadla na pohádku a mě to tolik bavilo. Chodil se mnou úplně  sám, byl to náš čas. A i když měl hodně práce a kariéru sportovce, vždy si v neděli na mě čas udělal, byla jsem pro něj důležitá, vnímaná a milovaná. 

Když jsem začala dospívat. Bál se o mě, což je asi normální, uvědomuji si asi podobné  pocity. Jsem máma syna a tak nebývá jednoduché zůstat v naprostém klidu, protože stále chcete, aby  vaše dítě bylo v bezpečí. A když máte rádi, není jednoduché pustit kontrolu a uvolnit se do víry, že to také zvládne. A být jen oporou v pozadí, když by bylo potřeba.. Být takovým tím průvodcem. Jenže od doby dospívání, můj táta jako by zmizel, ukázal se vždy jen na chvíli. Práce, kamarádi, alkohol....už nebyl prostor pro žádné společné chvíle, což byla obrovská škoda a chyba. 

Vždy by pro nás měl být čas s rodinou tím nejdůležitějším časem. Jednou v jedné knize osobnostního rozvoje jsem četla skvělou pomůcku, jak se orientovat ve vztazí, práci....na prvním místě má stát bůh (což jste vy, každý z vás je středem svého příběhu a života), na druhém místě je rodina, na třetím vzdělání a až na posledním místě je práce. A proto je tak důležité nenechat zmizet čas, který máte pro sebe a svou rodinu (výlety, kino, apod.).