Tam, kde začíná svoboda 

Od svých předků jsem se naučila mnoho věcí. Když jsem byla malá holka milovala jsem jezdit k babičce a dědovi na zahradu. Pěstovali si úplně všechno a také měli mnoho zvířat a tak není divu, že mě to stále vrací ke kořenům a do přírody. 

Docela se mě dotklo, když jeden člověk před pár lety prohlásil, že ženy, které pracují v přírodě jsou hloupé. Nemyslím si to. Já osobně jsem byla jedničkářka a škola mi šla, a to díky jednomu spolužákovi ve 4. třídě, vedle kterého jsem rok seděla a ukázal mi, způsob, jak se učí (vlastně se ani neučil). Šel z něho klid, jistota, bezpečí. Až na pár vyjímek, konečně jedničky nebyly vydřené. Jednou ano, a to když jsem si přála kolo.  Musela jsem pro ně splnit podmínku, a to mít na konci školního roku samé jedničky. A tak to šlo rok, co rok. Jenže, co se týká vztahů být jedničkářkou nebylo úplně příjemné,  setkala jsem se s titulováním "šprtka, šprt" - a to se nikomu moc poslouchat nechce. Bolelo to. Vysmívat se tomu, že je někdo chytrý bylo hnusný a mě to vadilo. 

A proto na střední škole v prváku, jsem byla celkem šťastná, když jsem dostala svojí první čtyřku. Ale i tak studovala jsem a šlo mi to, maturovala jsem jako poslední ze třídy. Ten den jsem byla jediná holka s bandou kluků, když jeden za mnou přišel, jestli bych nešla raději úplně poslední, že jsem hodně chytrá a že když bych šla první, tak oni by to nemuseli dát. Souhlasila jsem.

Přestat se vysmívat lidem, kteří mají své cíle. Podporovat je v tom a když už takový cíl nemáme my osobně, tak je v jejich cestě podpořit. Nepřízeň osudu může přijít kdykoliv, co nás drží na cestě, je vždy víra, a to ať už ta naše, nebo víra někoho druhého v nás. 

Po škole jsem šla pracovat nejdříve na celnici na hranice s Německem, přání bylo díky tomu se zdokonalit v němčině. Další práci, kterou jsem si vybrala, byla práce na infolince T-Mobile. To bylo také jedno z mých přáních. Dlouhé hodiny a hodiny jsem si telefonovala s lidmi a plnila jejich přání. Byla to hodně psychicky náročná práce, zůstat v klidu, i když někdo na vás do telefonu řve. Nebylo to vždy příjemné, ale zachovat vnitřní klid, byl to několikaletý trénink. A velmi hodnotný. Další práci, kterou jsem absolvovala byla písařka a rejstříkářka na Okresním státním zastupitelství. Tam se vnitřní klid hodil - s odstupem času mi přichází hodně silné uvědomění, že každá etapa mě připravovala a něco dalšího...moje vnitřní vedení se nikdy nemýlilo. 

Všechno to ovšem byly kancelářské práce, které mě sice naučily dost, ale nikdy nenaplnili pocitem radosti, nadšení, lásky. Tu cítím až teď, když jsem se vrátila ke kořenům, k sobě, k tomu, co mě vždycky bavilo - zvířata, příroda, klid, tvorba, děti. Zde nacházím pocit uvolnění, úlevy, přijetí. 

A tak i když jsem vystudovala, moje duše mě vrací ke kořenům, k přírodě, do klidu. Vracím se k tomu, co mě baví a naplňuje - radostí a klidem. Předávám a učím to, co jsem se sama naučila. 

A vy se tu můžete učit s námi - kurzy háčkování, angličtiny, vaření, bylinkaření, kurzy propojené se zvířaty, přírodou, kreativitou a tvořením. Každý si tu najde to své, co ho přitahuje.