Z rybičkou Nemo 

Když jsem před několika lety začala vyrábět kočičí hamaky, tak jsme se dozvěděla, že historie koček patří do Egypta. A tak ten rok vznikl nápad, že by bylo tak úžasný navštivit Egypt nějaký kočičí útulek a uzavřit tam spolupráci. 

Spolupracovala jsem tehdá s holčinou, která do Egypta jezdila a také měla svůj vlastní eshop, na který jsem před pár dny koukala a je bohužel pozastavený. Škoda byl v tom veliký potenciál a i její vize mě tenkrát ke spolupráci přesvědčila. Každopádně to, co je teď je teď...pojďte si poslechnout, jaké to je ponořit hlavu do egyptského moře. 

Miluju cestování, ale než jsem začala vyrábět kočičí hamaky,  tak mě Egypt moc nelákal. Pyramidy ano, historie rozhodně. Miluju totiž i příběhy typu Indiana Jones - dobrodružné výpravy, to je moje. Spontánní akce jsou ty ze všech nejlepší. 

Když zabrousím hodně do minulosti, tak jednou jsme se s kamarádem potápět chtěli. Tedy od přišel s tím nápadem, když jsme zrovna byli na dovolené v Itálii, měl jen takovou tu malou výbavu, jako jsou potápěčské brýle, šnorchl, ploutve. Přiběhl s nápadem, že bychom se mohli potápět. Říkala jsem si, ale jo, proč by ne. Sice jsem zrovna ten den měla úplně nově udělaný účes, nějaké zapletené copánky. Ale ty jsem byla ochotna obětovat, za ten zážitek. Pro mě jsou zážitky a prožitky to nevíc, ani ne to jak člověk  vypadá, ale spíše, co v tomhle životě může zažít. 

Půjčila jsem si brýle a šnorchl a že to tedy zkusím. Ouuuu, tak to nebylo dobré. Nevím, něco se ve mě sevřelo. Brýle už jsem měla a chystala jsem se ponořit, když najednou přišla hrozná vnitřní panika. Pocit, že nemůžu dýchat, že se udusím asi nebo co. Ještě navíc, když jsem ponořila hlavu do italského moře, dokážete si představit, že to vůbec zážitek nebyl. 

Zrovna v té části Itálie, kde jsme byli, tak moře bylo hodně zakalené a tak jsem pod hladinou neviděla vůbec nic. A to byl můj první nepříjemný zážitek z potápění. 

Čas v Egyptě s mým synkem jsme si užili úplně nejvíc. Tak jak lidé dřívě nás strašili z Faraonem z jídla a jelikož jsem známá svým "ráda ochutnávám" Ochutnala jsem fakt všechno. Ano nacpané pupky jsme měli, to jooo. Ale jinak jsme byli celý pobyt úplně  zdravý. Děkuji za to. 

Kolegyňka, se kterou jsme tedy spolupracovala s kočičími hamaky, již v Egyptě byla a čekala na to,  až tam dorazíme. Ještě předtím se mě ptala, jestli se půjdeme s nimi potápět. Ano já chtěla a synek ten napoprvé odmítl. Každopádně jsem vzala s sebou alespoň potápěčské brýle. 

Zážitek předčil očekávání. Pluli jsme již na lodi s potapěči v Hurgádě. Jelikož s velikým potápěním jsme zkušenosti neměli, tak jsme si půjčili vesty, brýle, šnorchl, ploutve. 

Páááááni, tak to bylo něco. Nejkrásnější věc, kterou jsem mohla zažít a věřím, že ještě zažiju. Vyskákali jsme z lodi do otevřeného moře. A? Ponořila jsem hlavu a nemohla už ji vytáhnout, jak jsem byla uchvácena tou krásou dole. Měla jsem dříve akvárko s rybičkami a tohle bylo jedno velikánské akvárko. Tak nádherné, tak barevné, tak živé. A to TICHO. Wau, páni, to se ani nedá popsat slovy. Shora jsem i sledovala potapěče pode mnou. A synek? No jasně, že tam skočil se mnou a byli jsme tak nadšení, že jsme úplně zapomněli hlídat loď. Takže pochopitelně  jsme se vzdálili hodně daleko, až na nás hulákali z lodi, ať plaveme zpátky, že už jsme moc daleko. 

Jasně, že pravou rybičku Nemo, a pak její kamarádku Dory a taky rybu, která vypadala jako kámen, ale hýbala se. Poté nám kamarád Noro, který nás potápením prováděl, řekl, že je to jedovatá ryba Stonefish neboli ropušnice kamenitá. Dokonale maskovaná. Je právě známá tím, že vypadá jako kámen nebo kus korálu. Žije v teplých mořích včetně Egypta. A je to jedna z nejjedovatějších ryb na světě. Má ostré trny na hřbetě, kterými vylučuje jed - velmi nebezpečné, pokud na ni někdo šlápne. My plavali nahoře, takže to by ani nepřicházelo v úvahu. Ale zážitek to byl fascinující. 

V Egyptě jsem ještě chtěla vidět Luxor a Údolí králů, poštěstila se nám i plavba po Nilu a já mohla vidět, jak ohromně veliká řeka to je a jak je nádherně čistá. 

Navštivili jsme v Hurgádě i kočičí útulek, ale o tomto útulku napíši jiný článek. 

My se určitě vrátíme, rozhodně se potápět v plné výbavě a hloubš. Protože toto veliké egyptské akvárko stojí skutečně za to. Nakonec jsem byla ráda, že jsem vzala potápěčské brýle, protože pak v moři u hotelu jsme měli ponořené hlavy furt. Měla jsem vždycky radost, když jsem svého Nema objevila. V moři v Egyptě jsou ještě další poklady, které vidět chci a tak se těším, že si tuhle výpravu užiju.